Zpátky na seznam lekcí

Specifické vývojové poruchy učení a chování

Dovednost čtení, psaní a počítání je indikátorem nejen gramotnosti, ale i profesního a osobnostního růstu. Většina informačních zdrojů je dnes vázána řadou základních dovedností, ke kterým patří zejména čtenářské, písemné, počtářské, počítačové a informační dovednosti, které jsou základním předpokladem studijní úspěšnosti.

Specifické vývojové poruchy učení jsou většinou ovlivněny nerovnoměrným vývojem a dílčím oslabením jednotlivých poznávacích funkcí, které se na čtení, psaní, počítání a pravopisu významně podílejí.

Specifické vývojové poruchy učení nejsou přesně ohraničené a mají tendenci se sdružovat (žák trpí dyslexií a současně dysortografií, dysgrafií a dysortografií apod.).

Projevy nerovnoměrného vývoje a dílčího oslabení poznávacích funkcí se mohou projevovat jako:

  • obtíže v oblasti analyticko-syntetického myšlení
  • snížená verbální pohotovost
  • snížené vyjadřovací schopnosti
  • snížené zrakové a sluchové vnímání
  • snížená schopnost pracovat se symboly a čísly problémy v oblasti jazykového citu
  • pohybové problémy u horních a dolních končetin
  • problémy v pohybové koordinaci očí a rukou
  • problémy v oblasti zrakově sluchového učení
  • problémy s kolísající pozorností
  • problémy v krátkodobé a dlouhodobé paměti
  • artikulační problémy a poruchy řeči

Specifičnost“ vývojových“ poruch učení se projevuje při normálním intelektovém vývoji žáka tím, že není schopen osvojit si čtení, psaní, počítání a pravopis za podmínek běžného vzdělávání na základní škole.

„Vývojový“ aspekt specifické poruchy učení naznačuje, že žák má výrazné vývojové obtíže, které jsou typické v období jeho počátečního vzdělávání (zejména v mladším a středním školním věku) a které je žák při systematické nápravné péči a systematickém nácviku čtení, psaní, počítání a pravopisu schopen překonat nebo alespoň částečně odstranit.

Specifické vývojové poruchy jsou zpravidla ovlivněny vrozenými či dispozičními vlivy (dyslexie v ro-dině, zdravotní obtíže při porodu nebo po porodu dítěte, zdravotní oslabení v dětství aj.)

Dyslexie – Dysgrafie – Dysortografie – Dyskalkulie – ADD / ADHD

uceni

Dyslexie a její nejvýraznější projevy

Dyslexie je specifická porucha čtení a neschopnosti naučit se číst při přiměřené inteligenci. Většinou je spojena s jinými poruchami učení. Žák má problémy se spojováním jednotlivých písmen, a potom při čtení celých slov. Má problémy se zapamatováním tvarů písmen a uchováním jejich tvarů v paměti, často si plete písmena tvarově podobná jako je např. b-d, s-z, t-j, n-h. Problémy může mít i v rozlišení zvukově podobných hlásek (a-e-o, b-p). Dyslexie postihuje nejen rychlost, ale i správnost čtení (žák má tendenci domýšlet konec slov, zaměňuje koncovky) a porozumění čtenému textu, což je ovlivněno obtížemi při spojování slabik v celá slova, na které se žák soustředí, a tak mu uniká obsahová stránka textu.

Způsob čtení a vývoj čtenářských návyků dyslektika:

  • čte plynule po skupinách slov, se smyslem pro kontext, ale velmi pomalým tempem čtení
  • čte po slovech, ale bez větné intonace
  • čte po slovech, nejistě a méně plynule, se zarážkami u těžších slov
  • není schopen vysvětlit význam všech slov v přečteném textu
  • nahlas slabikuje, slabiky zřetelně odděluje, občas hláskuje
  • nečte plynule slova a věty bez zarážek a s dobrou výslovností
  • čte slova a věty s chybami, chyby není schopen opravovat
  • není schopen delší slova přečíst a jejich přesný tvar hádá
  • není schopen slovo rozložit na jednotlivá písmena
  • nezvládá čtení slov se shlukem více souhlásek (např. srnka, trnka)
  • není schopen najít v textu požadovanou informaci, údaj, větu, hlavní myšlenku

Reprodukce a porozumění čtenému textu:

  • reprodukuje podstatné části děje, dějové souvislosti jsou mu jasné, ale dopouští se nepřesností v důsledku chybného čtení nebo neporozumění textu
  • reprodukuje podstatné části, ale o celém ději nemá spolehlivou představu, reprodukce je zatížena chybami ve čtení
  • reprodukuje jen vrchol děje nebo nějaký dějový úseku, jen to, co se mu podařilo přečíst, porozumění je útržkovité
  • reprodukce se řídí jen několika „opěrnými“ slovy, kterým žák rozuměl
  • nerozumí ničemu, co četl

Nápravné metody čtení u dyslektiků

Techniky čtení na I. stupni ZŠ

  • čtení s okénkem (se záložkou)
  • nácvik čtení po slovech a významových celcích
  • párové čtení s druhou osobou – poslech části čteného textu a technika střídavého (hlasitého a tichého) čtení – technika postřehování - korekce čtenářských chybnácvik orientace v textu a čtení s porozuměním

Techniky čtení na II. stupni ZŠ a na střední škole

  • technika klíčových slov – nácvik anotace textu – zvýraznění hlavních myšlenek u čteného textu – užívání myšlenkových map

Dysgrafie a její nejvýraznější projevy

Dysgrafie je specifická porucha grafického projevu, postihuje úpravu psaného textu. Písmo je kostrbaté, neúhledné, krkolomné, těžkopádné. Jednotlivá písmena neleží na lince, skáčou, každé z nich je jinak položené. Žák často zaměňuje některá tvarově podobná písmena a při psaní vydá mnoho energie s maximální pílí, než napíše několik slov nebo větu a proto není schopen se soustředit na obsahovou a grafickou stránku psaného textu. Velmi často žák drží špatně tužku, pero nebo propisovačku, a to způsobuje neobratnost při psaní. Ruka je často křečovitě sevřená.

Žák:

  • píše s mimořádně velkým tlakem pera na papír
  • při psaní deformuje tvarovou podobu písmen, slov i celých vět
  • není schopen udržet stejnou velikost psaných písmen a slov
  • písemný projev značně kolísá, i když píše na linkovaný papír
  • píše mimořádně malými či naopak mimořádně velkými písmeny
  • zapomíná psát diakritická znaménka
  • při zpětné kontrole textu není schopen chyby najít
  • zapisuje své poznámky do školních sešitů nepřehledně
  • není schopen se v písemných poznámkách dobře orientovat a přečíst je
  • není schopen v rozsahu psaného textu jasného sdělení
  • psaný text nemá jasnou větnou strukturu

Nápravné metody a postupy u dysgrafie

  • sledovat držení psacího náčiní
  • využívat korekční pomůcky: speciální pera s drážkami, trojhranné tužky aj.
  • nácvik jemné a hrubé motoriky na I. stupni ZŠ (uvolňovací cviky)
  • nemá smysl za každou cenu dopisování nedopsaného učiva, ani přepisování nečitelných poznámek
  • nechat žáka psát tiskacími písmeny
  • psaní do sešitů linkovaných, v matematice do čtverečkovaných
  • starší žáky nechat provádět co nejkratší zápisy do sešitů, heslovité, vést k učení z knihy
  • písemné úkoly zadávat kratší
  • preferovat ústní zkoušení a doplňovací cvičení
  • umožnit žákovi alternativní formy zápisu (zápis učiva nahradit stručnou tištěnou verzí, kopie od spolužáků)
  • tolerantní hodnocení v geometrii
  • nikde není napsáno, že dysgrafik nesmí psát!

Dysortografie a její nejvýraznější projevy

Dysortografie je specifická porucha pravopisu, která se nejčastěji vyskytuje spolu s dyslexií. Žák má tendenci vynechávat písmena, interpunkční znaménka (háčky, čárky, tečky apod.), zaměňuje tvarově podobná písmena v písemné podobě, chybuje ve změkčování písmen, objevují se zkomoleniny, pravopisné chyby, zaměňuje sykavky s-z-c/ š-ž-č. Špatně sluchově vnímá měkké a tvrdé slabiky dy, ty, ny zaměňuje je s di, ti, ni a naopak.

Žák není schopen:

  • psát samostatně zvolená i diktovaná slova bez chyb
  • zvládat pravopisná a gramatická pravidla v mateřském, ale i cizím jazyce
  • při zpětné kontrole textu najít a opravit všechny chyby
  • deformuje ve slovech předpony a přípony
  • vynechává a zaměňuje podobná písmena
  • zaměňuje y/i u měkkých a tvrdých souhlásek
  • zaměňuje y/i u vyjmenovaných a odvozených slov
  • zaměňuje y/i ve shodě podmětu s přísudkem
  • zaměňuje zvukově podobné souhlásky (t-d, ž-š, h-ch, aj.)
  • některá slova píše foneticky
  • neadekvátně spojuje či rozděluje některá slova
  • není schopen psát se správným slovosledem v českém a cizím jazyce

Nápravné metody a postupy u dysortografie

  • nácvik psaní diakritických znamének současně s písmenem
  • nácvik gramatických a pravopisných jevů s pomocí doplňovacích cvičení
  • při výuce by měl žák užívat tabulky a pravopisná a gramatická pravidla
  • rozfázovat osvojování nového jazykového učiva po menších úsecích
  • v písemném projevu tolerovat slova napsaná foneticky správně
  • průběžné opakování základního učiva z předchozích ročníků ZŠ
  • tolerovat specifické chyby v písemném projevu
  • rozložení učiva do více ročníků
  • zvážit redukci jazykového učiva
  • u slohových cvičení preferovat obsah, nikoli pravopis

Dyskalkulie a její nejvýraznější projevy

Dyskalkulie je specifická porucha matematických schopností týkajících se hlavně základních matematických operací (sčítání, odčítání, násobení, dělení).

Žák:

  • nezvládá čtení jednotlivých a vícemístných čísel
  • neumí sčítat a odčítat čísla v oboru do 100
  • neumí zaokrouhlovat čísla v oboru do 100, 1000
  • nedokáže odhadnout matematický výsledek
  • není schopen rozlišovat vlastností čísel (sudá, lichá čísla, aj.)
  • při násobení a dělení neumí počítat čísla vedle sebe a pod sebou
  • neumí vyjmenovat číselnou řadu (jmenuje čísla dopředu, ale při opačném pořadí má problémy)
  • má problémy při násobení, ale i dělení
  • neumí určit čitatele a jmenovatele

  • neumí vykrátit zlomek a převést ho do nejjednoduššího tvaru
  • není schopen zlomky vzájemně násobit a dělit
  • má problémy při převodu zlomků na desetinná čísla
  • nezvládá početní operace s kladnými a zápornými čísly
  • neumí násobit a dělit čísla v rozsahu malé násobilky
  • neumí sčítat a odčítat vícemístná čísla (psaná pod sebou) v oboru do 1000 a nad 1000
  • neumí použít standardní algoritmus při dělení čísel (se zbytkem) v oboru od 100 do 1000, která jsou dělena číslem menším či větším než je 10
  • není schopen porozumět desetinným hodnotám na výrobku (např. 0,3 litru)
  • nezvládá vypočet procent ze zvoleného čísla
  • není schopen na základě slovní úlohy sestavit správnou rovnici
  • není schopen řešení rovnice s jednou neznámou
  • není schopen vyřešit problémovou situaci obsahující dvě početní operace
  • není schopen vyřešit problémovou situaci obsahující tři a více početních operací
  • není schopen vysvětlit, které informace jsou k řešení úlohy významné
  • má problémy pochopit geometrickou terminologii (např. rovnoběžný, kolmý, aj.)
  • neumí vypočítat délku, plochu či obsah zvolených geometrických útvarů
  • není schopen „přečíst“ graf, určit a srovnávat jednotlivé hodnoty
  • není schopen určit a srovnávat vzdálenosti uvedené na mapě nebo ve schématu
  • není schopen interpretovat údaje a hodnoty zobrazené na grafu

Nápravné metody a postupy u dyskalkulie

  • podpora „hlasitého přemýšlení“ žáka a verbálního vyjádření myšlenkových operací
  • nácvik základních matematických operací a chápání matematických vztahů
  • rozvíjet logický úsudek a logické myšlení
  • upozornění na změnu algoritmu u dalších matematických úloh
  • nácvik řešení slovních úloh
  • respektování pomocných kroků žáka do stadia automatizace (zachovat pomocné výpočty)
  • maximální názornost v hodinách matematiky a využívání názorného zobrazení
  • používání kalkulátoru
  • využívání různých druhů tabulek, přehledů a os
  • občasná kontrola pochopení zadání úlohy žákem a instrukce učitele

Syndrom psychomotorického neklidu a poruchy pozornosti(ADHD, ADD) a jejich nejvýraznější projevy

ADD/ADHD je vývojová porucha projevující se nepřiměřeným kolísáním pozornosti, zvýšenou hyperaktivitou a impulzivitou. Obtíže jsou často spojené s neschopností žáka dodržovat pravidla chování a provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní činnosti. Tato evidentně biologická oslabení ovlivňují interakci žáka s rodinou, školou a společností. ADD/ADHD je na druhé straně často provázena vysokou úrovní intelektových schopností a tvořivosti žáka (Leonard dá Vinci, Thomas A. Edison, Bill Clinton, Albert Einstein, tvůrce seriálu Hvězdné války George Lucas, zpěvák skupiny U2 Bono, Walt Disney aj.).

Žák s ADD:

  • nevěnuje pozornost detailům a dělá chyby z nepozornosti ve školních či jiných činnostech
  • není schopen se soustředit na vykonávanou školní činnost či v herní situaci
  • není schopen soustředěně poslouchat, jestliže k němu kdokoliv přímo hovoří
  • není schopen se řídit instrukcemi učitele a z toho důvodu dokončí školní úkol s neúspěchem
  • má výrazné problémy při organizací jednotlivých školních činností, ale i mimoškolních aktivit
  • zpravidla odmítá či nemá rád specifické školní činnosti, které kladou zvýšené nároky na stabilní pozornost a systematickou organizaci vykonávané činnosti (např. školní či domácí úkoly)
  • často ztrácí různé věci a zapomíná školní pomůc-ky či domácí úkoly
  • nechá se velmi snadno vyrušit okolními podněty
  • často zapomíná vykonávat různé každodenní činnosti

Žák s ADHD:

  • často si hraje s rukama, kope nohama, či je ne-klidný na židli
  • často vstává a opouští své místo ve třídě
  • často vykazuje projevy zvýšeného neklidu, běhá či skáče v situacích, kdy je to nevhodné
  • obtížně se zapojuje do skupinových aktivit a činností, které předpokládají klidné chování
  • pořád něco dělá, pořád se něčemu věnuje „jako by byl poháněn nějakým motorem“
  • mluví velmi hlasitě
  • často odpoví ještě dříve, než bylo možné dokončit větu či otázku
  • má problémy, má-li na něco počkat, při hře není schopen dodržovat stanovená pravidla
  • při rozhovoru skáče ostatním lidem do řeči

Nápravné metody a postupy u ADHD / ADD

  • častější využití časových os, grafů, schémat, obrázků
  • omezit mechanické učení faktů bez širších souvislostí
  • nehodnotit chyby vzniklé nedokonalým čtením, pochopením textu
  • průběžně ověřovat správné pochopení zadané úlohy
  • poskytnout žákovi pomoc při prvním kroku v řešené úloze
  • tolerovat sníženou kvalitu grafického projevu žáka a horší úpravu sešitů
  • umístění žáka do přední lavice
  • posilování sebekontroly vlastní práce
  • zapojení do sportovních aktivit pro odreagování napětí a impulzivity
  • krátkodobá pomoc žákovi při projevech zvýšené hyperaktivity nebo ztráty pozornosti
  • omezení projevů vyrušování přímým zapojením žáka do vyučování
  • nácvik pozornosti a relaxace