FAQ - Nejčastější dotazy na problémy s učením, některé odpovědi a diskusní příspěvky žáků, rodičů a učitelů ke školnímu učení


Neumím se učit a jsem z toho nešťastná

Již druhým rokem studuji na střední škole a neustále se potýkám s problémem donutit se učit. Nevím, jestli je to tím, že jsem se nikdy učit nenaučila, protože na základní škole jsem to příliš nepotřebovala nebo jsem jednoduše líná...

Učení nechávám vždy na poslední chvíli. Pokaždé si říkám, že mám ještě dost času, ale jak se čas krátí, já ne a ne se k učení přinutit. Když už se donutím, je to skoro na poslední chvíli. Nevydržím u toho však příliš dlouho, protože myslím na něco úplně jiného. Začne mne přepadat pocit bezmoci a kolikrát začnu plakat, že jsem neschopná se k učení „dokopat“. Obviňuji sama sebe, že si za to můžu, že jsem měla dostatek času. Když si řeknu, že se musím začít učit včas, stejně to nedodržím. Situace se vždy znovu opakuje. Jakmile má dojít na učení, raději si najdu věci, které odvádějí mou pozornost. Dívám se z okna, přemýšlím o problémech, které mám nyní ve škole, nemluvě o tom, že si zapnu internet a to už je s učením totální konec. Prosím o radu.

Odpověď:

Dobrý den, docela chápu, že by se teď hodila nějaká dobrá rada. Myslím, že sama tušíte, v čem by mohl být zakopaný pes. Píšete, že jste se nikdy nenaučila učit, popřípadě by viníkem mohla být i vaše lenost…
S odkládáním věcí se asi občas pereme všichni. Co vlastně odkládáme nejvíc?

•  to, co nás nebaví,
•  to, co nepovažujeme za důležité,
•  to, z čeho máme strach,
•  to, co nám připadá příliš složité, náročné a těžké,

Problém máte nesporně s plánováním studia. Tedy, se stanovením přesného času, kdy začnete a kdy skončíte studium. S tím jsou spojeny i další osobní pocity. Občasná beznaděj, pocity viny a snížené sebevědomí, že učení dokážete zvládnout. Dobré je začít činností a školním předmětem, které vás baví. U učení, které vás štve, si stanovte kratší čas (10 – 15 minut), který bude efektivnější, než brouzdání po internetu. Za pár dnů studijní čas trochu prodlužte (20 minut), až se dostanete do studijní „kondice“. Pak už jen potřebujete jen dvě věci:

1. realisticky si naplánovat studium jednotlivých předmětů
2. disciplínu – dodržet svůj plán.

Řadě lidí pomáhá už vytvoření plánu. Sepište si s dostatečným předstihem, co všechno se potřebujete naučit a do kdy. A poté si podle svých dalších mimoškolních aktivit vytvořte vlastní plán, co a kdy uděláte během následujícího týdne. Buďte ale realistická. Papír sice unese všechno, ale určitě budete mít lepší pocit, když si odškrtnete splněné úkoly každý den, než pokud si nastavíte nesplnitelné cíle, a pak je budete muset úkoly přesouvat do dalších dnů a trpět pocitem viny, že jste selhala a nezvládáte.

Důsledkem špatného plánování je, že za čas se na nás valí hromada úkolů a katastrof, ovládne vás panika a bezmoc. Klid by vám mělo přinést už to, že máte vše pod kontrolou. Pokud ovšem zapojíte i druhý bod, a to je disciplína. Jste to vy, kdo sestavil plán, a je na vás, abyste ho dodržela. Za splnění naplánovaných povinností se určitě odměňte. Určitě to vyzkoušejte a těším se na zprávy, jak vám to dopadlo a držím palce!



Špatné známky

Ahoj, mám na střední škole špatné známky a neumím se prostě donutit učit a ani se učit neumím. Když se něco naučím, pak to stejně druhý den moc neumím a dost rychle to zapomenu. Jak si mám zlepšit známky? Díky za odpověď.

Odpověď:

Ahoj, mám dost podobné potíže jako ty, na základce jsem se skoro nikdy učit nemusela a pak jsem přišla na gymnázium, kde jsem narazila při studiu na dost velké problémy. Zkusím naťuknout věci, na které jsem při řešení svých potíží narazila já a které by ti mohly pomoci. Nedávno jsem v souvislosti s odkládáním povinností četla zajímavou myšlenku: Není problém v tom, že bychom nevěděli čím začít. Problém je v tom, že nevíme, kdy bychom měli skončit. Přišlo mi to dost trefné, protože když jsem se nad tím zamyslela, tak mě skutečně děsil objem vědomostí, které bych se potenciálně měla naučit. Přitom ke zkoušce není třeba vědět vše, co se daného tématu týká, ale jen tolik, abys písemnou zkouškou zdárně prošel. Přijde mi dobré si na začátku ujasnit, co musím ke zkoušce umět, a co už umět nemusím. A důležité je nemít velké oči. Spíš si určit nezbytné minimum s tím, že něco navíc se můžeš naučit, když ti zbude čas.


Odkládám povinnosti

Dobrý den, na konci základní školy jsem začala s odkládáním domácích úkolů a domácího učení. Přesto jsem patřila k nejlepším žákům. Teď jsem prvním rokem na obchodní akademii a situace se nezměnila. Můj obor mě zajímá, ale některé předměty se nemůžu donutit naučit (např. účetnictví). Na zkoušení a písemky se učím úplně na poslední chvíli, někdy pracuji tahem bez spánku až do rána. Zpočátku vždy došlo ke zlomu – začala jsem se bát, že čtvrtletní písemku neudělám a to mě donutilo začít se učit. Cítila jsem se na hranici svých sil, úzkostná, plakala jsem, ale naučila jsem se (pořád mám dobré výsledky). Bohužel scénář se pořád opakuje. Teď si říkám, že mi to nestojí za to, prožívat takové stresy a ničit si zdraví. Situace se změnila – povinnosti odkládám stále, ale nepociťuji z toho už takovou úzkost, takže mě vlastně nic nenutí úkoly splnit. Odmítám nabídky kamarádek na setkání, protože vím, že „se musím učit“, ale stejně se celé odpoledne k učení neodhodlám. V lepším případě dělám něco smysluplného jako uklízení pokoje, vaření apod., v horším případě se jen tak poflakuju.

Cítím někdy už marnost a beznaděj, nevím, jak z toho ven. Mívám období, kdy jsem energická, pracuju a pak zas ty propady, kdy čím víc věci odkládám, tím se cítím neschopnější a vlastně nic nedělám. Četla jsem o prokrastinaci a time-managementu, ale bez většího úspěchu. Psycholog mi řekl, že je to normální, ale normální není asi on. Moc mě to trápí a už nevím, co s tím.

Odpověď poradce:

Dobrý den, ve svém dotazu používáte slovo „prokrastinace“. Ta se zpravidla definuje jako odkládání úkolů a povinností na pozdější dobu - a to až do té míry, že ve svém důsledku narušuje kvalitu života a přináší závažné komplikace. Dle svých slov jste hledala pomoc a radu v literatuře i u psychologa. Řada odborníků by vám třeba navrhla skupinovou terapii, které se věnují některé pedagogicko-psychologické poradny. Ale ty jsou často daleko a setkání je jen jednou týdně. Osobně se myslím, že spíše než jednorázovou radu nebo „terapii“, byste měla vyhledat dlouhodobější pomoc tutora. Tutor, tedy rádce, může být váš třídní, výchovný poradce, kantor předmětu, ve kterém vám to nejde. Pokusím se Vám vysvětlit, proč.

Obecně bývá prokrastinace spojována z úzkostí, obavami či strachem. Ovšem vzhledem k tomu, co píšete (že jste i bez úsilí měla na základní škole dobré známky), je také docela dobře možné, že jste se prostě jen „nenaučila“ učit, že jste si nevytvořila dobrou strategii plánování svého volného času. Další možností, která mne napadá (vzhledem k tomu, že zmiňujete jakousi periodicitu svých obtíží i vzhledem k pocitům, které popisujete), je možnost, že trpíte občasnými a opakovanými depresemi. Důležité je pochopit mechanismy, které ty vaše „depky“ způsobují, a které je udržují v chodu. Zkušený terapeut vám může pomoci tyhle problémy pochopit a zároveň bude schopen zvolit správnou terapeutickou strategii k odstranění Vašich potíží. Každopádně problémy bych řešil v pořadí – tutor a pak psychiatr.

S pozdravem a přáním brzké úlevy.


Odpověď redakce:

Učení je docela normální dovednost, se kterou se nikdo z nás nenarodí. Výhodu mají kluci a holky, jejichž rodiče mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, protože jim mohou předat hromadu svých zkušeností, jak se něco naučit, co jim pomáhalo a nepomáhalo.

Určitě by bylo dobré IHNED řešit problém se špatnými známkami. Odkládání tohoto problému většinou končí nějakou lokální katastrofou, jako je třeba koule čili nedostatečná na vysvědčení. Jednou z možností řešení je e-learningový kurz, který je uveden ve třetím modulu webových stránek www.naucteseucit.cz.

Řeším-li nějaký dílčí problém s učením (třeba s cizím jazykem, pamětí nebo špatným soustředěním), bylo by dobré se mrknout do druhého modulu, který se jmenuje – Máte problémy s učením?


Odpověď učitel:

Podle zkušeností s vlastními žáky vím, že řada z nich plánování studia strašně podceňuje a za čas se to ve škole stejně projeví nejen na ztrátě zájmu o obor, který studující, velkou trémou, ale i v jejich hodnocení.

Odkládání povinností lze řešit i jednoduchým plánem či rozvrhem domácí přípravy. Pokuste se tedy takový plán vytvořit. Nemusí být nijak složitý. Není to žádná věda, umí to už někteří žáci 5. třídy, kteří odcházejí na osmileté gymnázium.

Pokud se vám podaří část tohoto plánu plnit, zvyšujte postupně délku učení (např. o 10 minut) a pokud nastanou problémy s plněním některých povinností, délku přípravy a čas snižujte (např. z 30 minut na 20 minut apod.). To ovšem neznamená, že se přestanete daný předmět úplně učit. Vypadá to dost paradoxně, ale postup PLÁN-SPLNĚNÍ ÚKOLU-ODMĚNA je velmi důležitý pro změnu vašeho postoje k „neoblíbenému“ předmětu a „přeprogramování“ vašich studijních návyků. V případě, že vám učení zpočátku nepůjde ani s krátkými časy tak snadno, neobviňujte se a neztrácejte hlavu – máte před sebou totiž dlouhodobý problém, který nevyřešíte za týden. Nezapomínejte ovšem, že po splnění úkolu by měla přijít nějaká odměna, která vám udělá radost a nutno říci, že zaslouženou radost. Držím palce a zdravím.



Délka kurzu

Jak dlouho mi asi bude e-learningový kurz trvat?

Odpověď:

E-learningový kurz má 10 lekcí. Jejich součástí jsou nejen různé testy a dotazníky o učení, ale i domácí cvičení, která vám pomohou si řadu studijních dovedností a zásad vyzkoušet v přímé praxi. Celý kurz by vám mohl zabrat polovinu následujícího měsíce.

Do e-learningového kurzu se můžete přihlásit vlastně kdykoliv, funguje 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Občas je dobré se o výsledcích domácího cvičení s někým poradit. Třeba s rodiči, výchovným poradcem, třídním učitelem nebo učitelem, v jehož předmětu „nemáte zrovna jedničky“. Co je ale hodně důležité? Rodiče a kantoři ve škole by měli vědět, že na svých studijních problémech pracujete a že „vám to není jedno“. Změní se totiž nejen hustá atmosféra, která kolem vás při učení vládne, ale i náhled rodičů a kantorů na vás samotné.


Opakování kurzu

Je možné e-learningový kurz opakovat?

Odpověď:

Jasně že ano. Pokud žák nebo student např. zjistí, že mu jiné povinnosti neumožňují kurz dodělat, je možné v něm pokračovat nebo ho kdykoliv opakovat. Rozšířenou verzi programu si mohou dokonce stáhnout ve formátu *pdf do svého počítače, vytisknout si ho a dělat si do něj poznámky. Obdobně je možné opakovaně vyplnit některé testy a dotazníky o učení, které jsou pro vás zpětnou vazbou a informací, že vaše první výsledky v některém testu nebo dotazníku nebyly jen pouhá náhoda.


Pojem tutor

V souvislosti s řešením studijních problémů jsem se u jednoho z předchozích dotazů setkala s termínem tutor.
Není to nějaký „psychouš“ nebo „cvokař“? Jak kontaktovat nějakého tutora, se kterým bych se mohla poradit o problémech s učením na střední škole?

Odpověď:

Tutor je vlastně dlouhodobý rádce, který plní roli studijního poradce a průvodce při řešení vašich školních či studijních problémů. Pomáhá školákovi se samostudiem, poskytuje jim zpětnou vazbu, odpovídá na jejich dotazy a pomáhá mu při řešení jeho problémů s učením. Nejlepší je vybrat si tutora, ke kterému máte největší důvěru. Může to být někdo z rodičů, ale i starší spolužák z vyššího ročníku, úspěšná kamarádka ze třídy, výchovný poradce nebo nějaký jiný kantor, se kterým se občas setkáte a proberete aktuální vítězství v učení, ale i problémy, které vás tíží a nevíte si s nimi rady. Má-li tenhle tutor ještě připojení na internet, může vám být online k dispozici vlastně neomezenou dobu. Chudák tutor!


Postup při hledání pomoci

Co můžu jako student udělat, když hledám pomoc při problémech s učením?

Odpověď:

Ve studijním prostředí webových stránek www.naucteseucit.cz v zásadě fungují tři komunikační kanály: elektronická pošta s redakcí webových stránek, pokud se zájemce samozřejmě dobrovolně rozhodne zveřejnit svou e-mailovou adresu a online žádá nějakou konkrétní informaci (KONTAKT), e-learningový kurz, který bude s vámi také komunikovat, a pak diskusní fórum pro offline komunikaci (FAQ). Hromada dalších žáků a studentů má totiž podobné problémy, ze kterých je možné trochu poučit, ale i získat pocit, že v tom nejste sám!


Uspořádání e-learningového kurzu

Jak je tenhle e-learningový kurz uspořádán a v čem mi vlastně pomůže?

Odpověď:

Celý kurz je rozdělen do deseti samostatných lekcí – studijních modulů. Žák či student jimi mohou procházet v libovolném pořadí, nicméně nejvhodnější je zachovat postup od první lekce až k desáté. Přístup ke studiu má studující 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Je užitečné stanovit si pravidelně denní dobu, ve které se budete kurzu věnovat, a také se snažit kurz dokončit. Už jenom tím provádíte nácvik studijních dovedností.

Kurz vám pomůže najít odpověď na řadu otázek, kterými se určitě zabýváte. Jaké jsou moje základní studijní dovednosti a jak mi pomáhají při učení? Jaké mám studijní návyky a studijní dovednosti? Co mám při učení pod kontrolou a jak si věřím? Jaké jsou moje specifické a běžné problémy v učení? Umím se samostatně a efektivně učit? Jaký je styl mého učení a jak bych ho mohl zdokonalit? Řadu odpovědí vám poskytnou i výsledky testů a dotazníků o učení, které je dobré v průběhu e-learningového kurzu vyplnit. Řada metod a technik učení vám pomůže přijít na to, které z nich jsou pro vás nejlepší a umožní vám vytvořit si vlastní styl učení.


Technické problémy

Koho kontaktovat při technických potížích, když mi nedaří vyplnit dotazníky a testy o učení v prvém modulu webových stránek?

Odpověď:

Pokud se jedná o technické problémy, kontaktujte naši redakci prostřednictvím kontaktního formuláře.


Studium na VŠ

Kde najdu další informační zdroje pro studium o technikách učení, které by se mi hodily při studiu na „vejšce“?

Odpověď:

Každý studijní modul vychází z nejrůznějších informačních zdrojů. V souhrnné podobě je možné veškeré informační zdroje nalézt na konci e-learningového kurzu v 10. lekci pod položkou Knihovna – informační zdroje.


K čemu testy a dotazníky o učení slouží?

Co se z výsledků testů a dotazníků o učení vůbec dozvím a k čemu jsou?

Odpověď:

Zjistíte, jak jste na tom, co se týče jednotlivých technik a stylů učení, jaké jsou vaše studijní návyky, zda ještě netrpíte nějakou vývojovou poruchou učení, jak si věříte a jak jste samostatní, jaké překážky budete asi při učení muset řešit a jak je můžete řešit. Stejně tak můžete zjistit, které vaše základní kompetence je potřeba více rozvíjet. V případě potřeby můžete získat informace, jak je můžete rozvíjet.


Pohoda skončila

Dost dobře nechápu čím to je, že jsem začal mít studijní problémy až na střední škole? Na základce to bylo v pohodě. Učení jsem hravě zvládal a ani jsem se nemusel učit.

Odpověď:

Studijní problémy ve škole i doma mohou mít pochopitelně nejrůznější příčiny. Problémy v rodině, ve škole nebo v osobním životě. U adolescentů je to však obvykle spojeno s obtížemi dospívání.
Častým jevem je ztráta zájmu o studium. Středoškoláci si prostě už uvědomují, kolik možností se před nimi otevírá. Jako by si chtěli dokázat, že na sebe mohou spoléhat, že jsou samostatní. Prožitky, které se jim nyní nabízejí, jsou pro ně mnohem zajímavější než nějaké středoškolské studium.

Nedostatek sebevědomí je dalším častým problémem u středoškoláků. Sebehodnocení je velmi citlivou a intimní záležitostí. Stačí, aby se učitel zmínil o nějaké jeho chybě či nedostatku u citlivého žáka nebo aby kdosi na školní chodbě utrousil pár slov o jeho oblečení. Z toho může mít pak některý žák pocit, jako by ostatní říkali: „ Vypadáš hrozně.“ – „Nejsi moc inteligentní.“ – „ Nic pořádného neumíš.“- „ Z té matiky určitě propadneš.“- nakonec to možná vezme za své a začne se podle toho i chovat.

Na neúspěchu ve škole se významným způsobem může podílet rovněž vliv party nebo třídy, do které chodíte. Představme si patnáctiletého kluka nebo holku, jejichž hlavním cílem v životě je získat si oblibu a uznání svých kamarádů. Možná se v partě nebo ve třídě nenosí mít dobré známky a spíš to vzbuzuje posměch.

Studijní problémy mohou nastat také pod vlivem volby náročného studijního oboru, který vyžaduje vysokou školní motivaci a velmi dobré studijní návyky a dovednosti. To poslední je asi váš případ. Laik by řekl: „Chytrý, ale lajdák.“ Rada je poměrně prostá a je sportu. Buď snížíte laťku, nebo začnete trénovat, aby se vám podařilo ji přeskočit.


Porucha učení

Syn trpí poruchou učení, konkrétně pak poruchou čtení a pravopisu. Jaký typ střední školy by měl studovat, aby neměl problémy, které ho provázejí už od 3. třídy?

Odpověď:

Žáci s poruchami učení kdysi ve škole automaticky patřili k outsiderům. Málokdy se poruchu učení vůbec podařila podchytit, a tak většinou se žákovi dala nálepka „pomalejší v myšlení“. Dnes se už naštěstí přístup k těmto žákům změnil a jejich podmínky středoškolského studia jsou o mnoho lepší i u maturity.

Vzhledem k charakteru obtíží vašeho syna, který má stále potíže ve čtení a pravopisu, by patrně nejvhodnější byla volba některého tříletého učebního či čtyřletého studijního technického oboru, kde specifické obtíže žáka tolik neznevýhodňují jako při volbě gymnázia či některé střední odborné školy (např. obchodní akademie, střední zdravotnické či sociálně právní školy). Vhodnost volby střední školy je pochopitelně hodně podmíněno profesními zájmy žáka, ale stejně tak i úrovní jeho studijní motivace a školními výsledky. Volbu další předprofesní přípravy by bylo vhodné konzultovat v některé pedagogicko-psychologické poradně, případně v Centru kariérového poradenství (http://www.nuv.cz/poradenstvi/centrum-karieroveho-poradenstvi-1; poradna@nuov.cz ).